Dnes jsem se probudila a postrádala jsem jednoho z mých přátel z knižní komunity, který to "nezvládl". Je naživu. Ale jeho knižní (a pravděpodobně i autorské) vyhlídky byly rozdrceny davem na Twitteru. Od té doby, co jsem tu před dvěma lety začínal, jsem viděl pár odpadnout. Je to vždy stejný vzorec: 1. Osoba říká něco mírného, co se lidem nelíbí. 2. Dav drtí uvedenou osobu hraničními (nebo otevřenými) urážlivými komentáři, citacemi a pomlouváním na veřejnosti i v soukromí (neshody mezi autorskými klikami atd.). 3. Osoba se podvolí a zmizí, NEBO 4. Člověk toho má dost, zoufale se ohání a je napaden ještě hůř. 5. Krok 3 a 4 opakujte ve smyčce. Nejhorší na tom je vidět tyto lidi oslavovat, když "vyhrají". Ve skutečnosti si myslí, že mají morální převahu. Nemusíte. Ani zdaleka ne. A já osobně na to nikdy nezapomenu. Pro všechny ostatní: Buďte lepší než tohle. Pokud tomu budeme říkat společenství, komunita nebo jakkoli jinak... Být lepší. Buďte laskaví. Buďte trpěliví. A rozpoznat, kdy udělat krok zpět. Dejte milost, když někdo stojí na okraji útesu, aby měl prostor ustoupit. Neodhánějte je a neříkejte tomu spravedlnost. Není, a "prostě" nebo "dobře" jsou ta nejvzdálenější slova, která bych použil pro to, co se stalo. -- Poznámka od chlápka, kterému se stýská po přátelích (množné číslo).