Když jsem byl zaměstnancem laboratoře umělé inteligence, často jsme se hádali o etice vytváření velmi realistických chatbotů. Jeden z výzkumníků si myslel, že je nemorální vytvářet chatbota, který by byl tak živý, že by se do něj lidé zamilovali. Myslel jsem si, že je to dobrá věc - koneckonců, není smyslem umění hýbat lidmi? Měli bychom se nechat pohnout pouze skutečnými věcmi? Nemůžeme v simulakrech najít krásu také?