"Ale co když se mi to nepodaří? Co když to nebude fungovat?" Ale co když budete i nadále nedělat nic? Zjevně jste nespokojeni se svým životem, pokud touha po změně vůbec existuje Má větší smysl zaručovat trvalou nespokojenost nebo vytvářet možnost, že budete mít byť jen 1% šanci na změnu okolností? Když se nad tím takto zamyslíte, dělat něco, doslova cokoli, je lepší než pokračovat v nicnedělání. Tak proč se tak usilovně snažíte ospravedlnit nicnedělání?