V dnešní době Neříkám toho mnoho, jen tě svírá, bez hlasu. Každé slovo, které jsem kdy vyslovila je tam někde v éteru, bezmocný. Moje ústa se cítí divně když mluvím, bezmyšlenkovitý. Asi chci tím říct, že bych to raději nevysvětloval už. Svět je v takovém nepořádku. To vše dává smysl se vine kolem vašeho trupu, liány- jako, hadovitý, šplhání nahoru pro zobrazení. Ty netečný, stoický, když to všechno přestál, s každou bouří se roztahuje do výšky, stává se širší a požehnanější. Propletený, náš malý ekosystém Daří se mu díky hluboké intuici, bezdrátové. Nemusíte nic artikulovat. Nemusíte nic překládat tady v téhle soukromé divočině. Jen mi podržte oblohu. Jen mě držte. Jen proto, že Říkáme tomu láska neznamená Není to instinkt přežití. Stálezelený. Nekonečný.